ÿþ ( 1 Kor. 13) Chvála svaté lásky ¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯ Kdybych mluvil jazyky lidskými i andlskými, ale lásku bych neml, jsem jenom dunící kov a zvu ící zvon, zvon zvu ící. Kdybych ml dar proroctví, rozuml vaem tajemstvím a obsáhl vaechno poznání. Kdybych ml tak velkou víru, ~e bych hory pYenáael, lásku bych neml, nic nejsem. A kdybych rozdal vaechno, co mám, kdybych vydal sám sebe k upálení, bez lásky nic mi neprospje. Láska je trplivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýalivá. Láska nejedná ne estn, nehledá svoj prospch, nedá se vydrá~dit. Nepo ítá kYivdy, nemá radost ze apatností, v~dycky se raduje z pravdy. Ae se dje cokoli, láska vydr~í, láska vYí, láska má nadji, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine, jazyky - ty ustanou, poznání - to bude pYekonáno. V~dye naae poznání je áste né i naae prorokování je jen áste né. A~ pYijde plnost, tehdy to, co je áste né, bude pYekonáno, bude pYekonáno. Dokud jsem byl dít, mluvil jsem jako dít, smýalel jsem jako dít, usuzoval jsem jako dít Kdy~ jsem se stal mu~em, pYekonal jsem to, co je dtinské, dtinské. Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom vaak uzYíme tváYí v tváY. Nyní poznávám áste n, ale potom poznám pln, jako Boh zná mne. /:A tak zostává víra, nadje, láska - ale nejvtaí z té trojice je láska :/